Škola není líheň zločinu, pane experte. Případ Erasmus a geopolitický meč EU
Blogger Milan Mikulecký napsal pozoruhodný článek o studijním programu Erasmus, migraci a pašerácích. Kontext, data a strategie jeho teorii dávají na frak.
Je tomu jen pár dnů, co bezpečnostní analytik a blogger Milan Mikulecký pustil do světa pozoruhodný článek o evropském studijním programu Erasmus, který dal do souvislosti s migranty a pašeráky.
V textu nazvaném Trefa Milana Mikuleckého: Erasmus jako trojský kůň migrace někdejší poradce ministra obrany ANO napsal:
„Zásadnější však je, že Evropská komise pod vedením Ursuly von der Leyenové nyní v rámci Paktu pro Středomoří plánuje zjednodušit vstup do EU pro studenty ze zemí, z nichž už dnes do Evropy proudí velké množství migrantů, a to i ze států, které s Evropskou unií nijak nespolupracují na deportacích svých občanů, včetně těch pravomocně odsouzených.
Prostřednictvím programu Erasmus tak získají pašeráci lidí za peníze evropských daňových poplatníků novou, pohodlnou a výnosnou příležitost pro svůj byznys.“
Jakožto bývalý student programu Erasmus na univerzitě Katholieke Universiteit v belgické Lovani mohu zodpovědně říct, že Mikuleckého text je úplný blábol.
Text publikovaly Novinky.cz a text se sdílel na sítích, takže získal nemalou pozornost. Říkal jsem si proto, že nebude od věci celou věc trochu rozebrat a zanalyzovat. Zajímavé je podívat se na oficiální data a strategie, které si přehledně můžete projít region po regionu. K dispozici jsou třeba i čísla, která ukazují, jak se EU skrze vzdělávací program angažuje v nestabilních zemích jako Jemen, Írán či Irák.
Tak pojďme na to.
Měkký meč
Erasmus+ je vzdělávací program, který se postupně stal i jedním z důležitých měkkých nástrojů evropské zahraniční politiky. Zatímco Evropská komise investuje miliardy eur do infrastruktury - například v rámci iniciativy Global Gateway, která spadá pod českého eurokomisaře Jozefa Síkelu - Erasmus představuje jakousi neviditelnou páteř této politiky – ať už jde o budování lidského kapitálu, sítí důvěry a proevropsky orientovaných elit v sousedství i v partnerských regionech.
V oblastech jako Afrika, kde se EU střetává s Ruskem, Čínou či zeměmi ze Zálivu, funguje Erasmus+ jako civilizační diplomacie – šíří evropské normy, hodnoty, správní kulturu a právní povědomí skrze vzdělávání, aniž by působila jako nátlakový nástroj.
Tím přispívá nejen k rozvoji, ale i k evropské bezpečnosti: stabilní, vzdělaní a propojení partneři představují nejúčinnější pojistku proti nestabilitě a vlivovým operacím jiných mocností.
Nedávno jsem to v Bruselu řešil s českým eurokomisařem Jozefem Síkelou, který tam pořádal dvoudenní konferenci Global Gateway Forum. Akce přilákala přes tisíc účastníků ze stovky zemí a potvrdila rostoucí zájem o evropský přístup ke globálním investicím.
Celý rozhovor: Jozef Síkela o nové evropské geopolitice: EU jako investor, ne moralista. Jak se bojuje s Čínou? Reportáž z Bruselu.
Global Gateway Forum v kongresovém centru Square. Na snímcích Jozef Síkela, spolumajitelé TRL Space Petr Boháček a Petr Kapoun, šéf EIB Global Andrew McDowell, majitel Akeso Holding Sotirios Zavalianis či šéf komunikace Draslovky Erik Švamberk.
Evropská nabídka, která se zaměřuje právě i na oblast školství a vzdělávání, začíná ve světě posilovat, protože je postavená na investicích, které neznamenají jen něco postavit, ale rozvíjejí lidský kapitál – vzdělání, vědu, přidanou hodnotu. To je zásadní rozdíl oproti čínskému modelu, který v mnoha případech zanechal země zadlužené a bez reálného rozvoje.
Eurokomisař Síkela označil například čínskou iniciativu Belt and Road za „past“, která sice buduje silnice a železnice, ale primárně kvůli odvozu surovin mimo Afriku. „Evropa chce jít jinou cestou – investicemi do školství, vědy, průmyslu a pracovních míst přímo v těch zemích. Tím pomáháme řešit i migraci. Když lidem nabídneme budoucnost doma, nebudou riskovat život na cestě do Evropy,“ řekl.
Podle něj je Global Gateway investicí nejen do partnerských zemí, ale i do odolnosti samotné Evropy. „Závislost na Číně, která dnes kontroluje 70 % zpracování kritických surovin, je dlouhodobě neudržitelná. Když pomůžeme Africe nebo Asii rozvíjet kapacity na výrobu a zpracování, pomáháme tím i sobě – zajišťujeme si přístup ke zdrojům a stabilitu dodavatelských řetězců.“
Přečtěte si článek Financial Times o projektu Global Gateway: EU should combat ‘plundering’ China as ‘lifestyle superpower’, says aid chief
Zmínil i netradiční formy komunikace – například partnerství EU s Africkou fotbalovou konfederací, které má přiblížit evropské hodnoty milionům mladých lidí. „Máme tam přes 30 tisíc škol a milion dětí, které chodí do školy i díky projektům EU. To je způsob, jak mluvit s lidmi o vzdělání, fair play a budoucnosti.“
Vybral jsem několik oblastí a regionů, ve kterých se Evropská unie snaží prostřednictvím programů typu Erasmus+ snižovat napětí, zvyšovat vzdělanost a tím posilovat svou obranu.
Východní partnerství – vzdělávání jako stabilizátor
Region Východního partnerství (Ukrajina, Gruzie, Moldavsko, Arménie, Ázerbájdžán, částečně Bělorusko) je ukázkou toho, jak EU prostřednictvím vzdělávacích programů spojuje rozvoj lidského kapitálu s bezpečnostní politikou.
Ukrajina se po roce 2022 stala vůbec největším příjemcem vzdělávací podpory mimo EU. Erasmus+ zde není jen o studijní mobilitě, ale o záchraně a obnově akademické infrastruktury – přesuny studentů a akademiků do EU, podpora přenášení know-how a digitalizace univerzit.
Tyto programy zároveň vytvářejí novou generaci elit, která je vzdělávána v evropském právním a institucionálním prostředí, a tím prohlubuje kompatibilitu země s evropským systémem hodnot a správy věcí veřejných.
V případě Gruzie a Moldavska se Erasmus+ prolíná s investicemi Global Gateway – v oblasti digitalizace, energetiky a dopravní infrastruktury – a doplňuje je lidským kapitálem, který je schopen tyto projekty implementovat.
EU tak buduje bezpečnost skrze vzdělání – místo vojenské přítomnosti vzniká „akademická přítomnost“, která zvyšuje odolnost vůči ruskému a čínskému vlivu.
Jižní sousedství – ne rodič, ale partner
V severní Africe a na Blízkém východě představuje Erasmus+ měkký doplněk k rozvojovým programům EU.
Maroko, Tunisko či Jordánsko se staly laboratořemi nového přístupu EU k sousedství: nikoli jednostranná rozvojová pomoc, ale partnerská spolupráce, v níž se investuje do kapacit univerzit, digitalizace a odborného vzdělávání.
Erasmus+ zde posiluje sociální stabilitu a zaměstnatelnost mladých lidí, čímž snižuje migrační tlaky směrem do EU.
Tyto vzdělávací projekty jsou strategicky napojeny na Global Gateway investice do obnovitelných zdrojů a přenosové infrastruktury v regionu Maghrebu – tedy opět propojení infrastruktury s kompetencemi.
Subsaharská Afrika – dlouhodobé budování kompetencí
V subsaharské Africe je Erasmus+ faktickým doplňkem ke Global Gateway investicím do infrastruktury, digitalizace a zelené energie.
Projekty CBHE a CBVET rozvíjejí technické vzdělání, inženýrské obory a digital skills, které mají umožnit místním pracovníkům podílet se na evropských investicích v energetice, dopravě či zdravotnictví.
Místo klasické rozvojové pomoci jde o přenos know-how, který má zajistit udržitelnost a vlastní odpovědnost partnerů.
Erasmus+ se tak stává platformou spolupráce s Africkou unií a nástrojem konkurence vůči čínským iniciativám Belt and Road, které dosud dominovaly infrastrukturní dimenzi.
Blízký východ – akademická diplomacie v prostředí nestability
V Íránu, Iráku a Jemenu funguje Erasmus+ jako kanál pro dialog a odborné kontakty i v prostředí, kde diplomatické vztahy EU stagnují.
V Íránu má program spíše vědecký a technologický charakter – spolupráce v oblasti AI, energetiky a zdravotnictví představuje „most“ v době politické izolace.
V Iráku jde o reintegraci akademických institucí po letech konfliktu, a tím o stabilizační mechanismus.
V Jemenu je účast minimální, ale i tak má symbolickou hodnotu – udržuje kontakt s civilní společností a akademickou komunitou i během humanitární krize.
Na začátku článku jsem uváděl odkaz na komplexní statistiky a data, která se týkají programu Erasmus. Sami se můžete podívat i na další regiony, tady jsem vybral jen některé případy. Chtěl jsem tím ukázat, že Erasmus+ už dneska zdaleka není jen o samotném vzdělávání, plní mnoho dalších a širších rolí, mimo jiné tu, která má pomoci geopoliticky a bezpečnostně posílit postavení EU ve světě.
Třeba si to příště uvědomí i pan Mikulecký.
Mějte se dobře, ahoj Ondřej
Partnerem podcastu Klub rváčů je investiční skupina Natland.
