Jozef Síkela o nové evropské geopolitice: EU jako investor, ne moralista. Jak se bojuje s Čínou? Reportáž z Bruselu.
Zajímá vás, jak EU bojuje o geopolitický vliv proti Číně a Rusku? Jak se jí daří prosadit v Africe? A co na to Češi? Newsletter Klub rváčů přináší rozhovor s eurokomisařem Jozefem Síkelou.
Ahoj rváči.
Vypravil jsem se do Bruselu podívat, jak vypadá práce eurokomisaře Jozefa Síkely, který má v Evropské komisi na starost mezinárodní partnerství. Konkrétně šlo o akci Global Gateway Forum, kterou exministr průmyslu a obchodu politicky zaštítil.
Ze sledované akce, které se překvapivě neúčastnili jiní čeští novináři, jsem sepsal reportáž pro týdeník Euro. V Newsletteru Klub rváčů nyní přináším úplný rozhovor s eurokomisařem Síkelou a stručné shrnutí toho, o čem tato mezinárodní konference byla.
V historickém areálu Mont des Arts v centru Bruselu se potkali prezidenti, premiéři, ministři a šéfové globálních firem. Druhý ročník Global Gateway Forum přivedl do belgické metropole více než tisíc účastníků ze stovky zemí – a ukázal, že Evropská unie znovu objevuje schopnost ovlivňovat svět, tentokrát nikoli silou, ale investicemi.
Podle šéfky Evropské komise Ursuly von der Leyen už Unie dokázala mobilizovat 300 miliard eur pro strategické projekty po celém světě – o dva roky dříve, než bylo plánováno. Cíl pro rok 2027 je teď ještě ambicióznější: překročit hranici 400 miliard eur. Nejde jen o čísla. V době, kdy Čína přes svou iniciativu Belt and Road buduje vliv železnicemi a přístavy, a Rusko hledá nové geopolitické vazby v Africe, Evropa sází na jiný nástroj – důvěru, partnerství a know-how.
Silnou stopu na konferenci zanechalo Česko. Po roce ve funkci se eurokomisař Jozef Síkela představil jako jeden z hlavních architektů evropské strategie „investice místo kolonií“.
Portfolio mezinárodního partnerství, které pro něj v Bruselu vyjednala končící vláda Petra Fialy, rozhodně patří v Komisi do kategorie vlivný post. A české firmy ukazují, že dokážou evropskou politiku proměnit v konkrétní byznys: Draslovka s ekologickým loužením kovů v Zambii, TRL Space se satelitními a dronovými technologiemi v Africe nebo Akeso Holding s digitální terapií pro ukrajinské pacienty.
Všechno spojuje jeden princip: využít evropské finance, technologie a diplomacii k posílení vlivu EU v době, kdy svět soupeří o zdroje, data a důvěru. Evropa už nechce být „globálním plátcem bez hlasu“, ale strategickým hráčem, který umí spojit byznys s geopolitikou.
Jak mi v Bruselu řekl šéf EIB Global Andrew McDowell: „Mnoho zemí dnes hledá stabilní a předvídatelné partnery. Evropa má jednotný trh, technologickou vyspělost a schopnost dívat se dopředu. To jsou hodnoty, které mají geopolitickou váhu a z Evropy dělají partnera, na nějž se lze spolehnout.“
Skin in the game
Jak po dvou dnech konference hodnotíte Global Gateway Forum v Bruselu?
Především ze mě spadl obrovský stres. Byl to jeden z největších eventů, který jsme pořádali – přes tisíc účastníků ze stovky zemí a zástupci stovky firem. Největší zážitek pro mě ale byla shoda napříč řečníky: každý mluvil jiným jazykem, ale všichni říkali totéž – že chtějí víc Evropy. Naše nabídka zaujala, protože přináší investice, které rozvíjejí i lidi, ne jen infrastrukturu. To je zásadní rozdíl oproti čínskému přístupu.
V čem vidíte hlavní přidanou hodnotu tohoto evropského modelu?
V tom, že chceme investovat do rozvoje školství, vědy, techniky, technologií a přidané hodnoty přímo v partnerských zemích. Když pomáháme vytvářet pracovní místa a stabilní ekonomiku, pomáháme tím i sami sobě. Tímto způsobem se dá řešit i migrace – když lidem nabídnete budoucnost doma, nebudou riskovat život při cestě do Evropy.
Často zmiňujete čínskou iniciativu Belt and Road jako varovný příklad. Proč?
Protože v mnoha zemích zanechala dluhy a minimum rozvoje. Když investujete jen do silnice mezi dolem a přístavem, aby se odvezly suroviny pryč, té zemi to nic nepřinese. Evropa chce dělat pravý opak – ne jen brát, ale pomáhat budovat přidanou hodnotu tam, kde suroviny vznikají.
Takže Global Gateway je i o surovinové bezpečnosti Evropy?
Přesně tak. Čína dnes kontroluje sedmdesát procent zpracování kritických surovin, a to je pro nás dlouhodobě neudržitelné. Když pomůžeme partnerským zemím vybudovat zpracovatelský průmysl, zajišťujeme tím i naši vlastní odolnost. Global Gateway je investice nejen do nich, ale i do budoucnosti Evropy.
Evropa byla dlouho největším donorem rozvojové pomoci, ale ne vždy to bylo vidět. Daří se to měnit?
Ano. Historicky jsme byli „globální plátce“, ale ne „globální hráč“. Dnes se snažíme mluvit s lidmi jinak – přístupněji. Partnerství EU s africkým fotbalem je toho příkladem. Máme tam třicet tisíc škol a milion dětí, které chodí do školy i díky evropským projektům. Fotbal je pro nás prostředek, jak vysvětlit, co znamená vzdělání, fair play a evropské hodnoty.
Přečtěte si článek Financial Times o projektu Global Gateway: EU should combat ‘plundering’ China as ‘lifestyle superpower’, says aid chief
Čeští podnikatelé, kteří se konference účastnili, říkají, že klíčem k úspěchu je, aby stát stál za svými firmami. Souhlasíte?
Absolutně. Komise může nastavit rámec, ale každý členský stát musí mít vlastní kůži ve hře – skin in the game. Silné národní týmy jsou základem celé iniciativy Team Europe. Švédové nebo Finové to dělají skvěle – vlády, rozvojové banky a firmy táhnou za jeden provaz. My v Česku to musíme postupně vybudovat.
Každý, kdo mě zná, ví, že celý život se snažím pomáhat byznysu a jeho rozvoji a úspěchu. Pomáhal jsem financovat projekty a prosazovat východoevropské a středoevropské firmy v rámci sjednocené Evropy. V tom budu pokračovat. Udělám vše proto, abych pomohl evropským a tedy i českým firmám se prosadit na nových trzích. Poptávka po českých firmách je po celém světě stále vysoká. Přiznám se, že v bývalých koloniích funguje, když řeknu, že jsem člověk z bývalé sovětské kolonie. Pomáhá, že jsem z České republiky.
Oligarchové mají smůlu
Co nová česká vláda, neohrozí takové snahy?
Pokud bude vůle na straně nové české vlády spolupracovat na podpoře českých firem, tak to budu dělat velmi rád. Pokud ode mě někdo čeká, že budu pomáhat několika vybraným firmám ve vlastnictví českých oligarchů, musí se připravit na to, že se budu řídit kodexy a pravidly Evropské unie.
Polovina všech investic v rámci Global Gateway míří do Afriky. Proč právě tam?
Protože Afrika je demograficky nejrychleji rostoucí kontinent. Do několika dekád se tam populace zdvojnásobí. Pokud tam nezačneme investovat dnes, budeme později řešit mnohem závažnější problémy – od migrace až po nedostatek surovin.
Kritici tvrdí, že Evropa se v rámci Green Dealu přepíná a potřebuje zvolnit. Jak to vidíte vy
Možná je čas trochu ubrat z plynu, ale ne se zastavit. Dekarbonizace bude dražší a složitější, ale to neznamená, že ji máme opustit. Musíme ji dělat chytřeji – třeba tím, že podpoříme čistou výrobu v zemích, kde jsou pro to lepší podmínky.
Pomohlo by to I v tom, že by se pro evropské voliče celý příběh stal více uvěřitelný a schůdný, což by vzalo vítr z plachet všem populistům a ruským hybridním trollům, kteří téma dekarbonizace a Green Dealu zneužívají a využívají ke zpochybnění celého evropského projektu. Když mluvíte s lidmi z Afriky či Pacifiku, kteří jsou změnou klimatu zásadně ohrožení, ti vás za kecy, že klimatická změna neexistuje, s prominutím pošlou - vy víte kam. Ne, oni naopak prosí o pomoc.
Třeba se Petr Macinka, možný budoucí ministr životního prostředí a známý „bagatelizér“ klimatickým změn, přijede podívat do těchto postižených regionů.
Myslíte, že by se přijel podívat třeba tím pick-upem, kterým přijel na Hrad za prezidentem? Tahle to řeknu: i toto svědčí o kulturnosti a sociální inteligenci těchto lidí. Jakože ukázal, že je velký frajer, že přijel takovým autem na hradní nádvoří? Tak to gratuluji.
A co české firmy? Mají v této evropské politice své místo?
Rozhodně ano. Česká republika má dobré jméno, naši podnikatelé jsou vnímáni jako spolehliví partneři. A já udělám všechno pro to, aby se prosadili – v Africe, Asii i Latinské Americe. České firmy jsou evropské firmy. A Global Gateway je jejich vstupenka do geopolitiky 21. století.
Díky za pozornost, ahoj Ondřej
Partnerem podcastu Klub rváčů je investiční skupina Natland.
