Grónsko v hledáčku Trumpa. O co hrají USA, Rusko a Čína? A co na to Inuité?
Význam největšího ostrova na světě zesílil po ruské invazi na Ukrajinu. Grónský kontext v rozhovoru pro Newsletter Klub rváčů vysvětluje přední český odborník na geopolitiku Arktidy Adam Kočí.
Milí klubaři.
Zvolený americký prezident Donald Trump začal nový rok ve velkém. Mimo jiné oznámil, že americká kontrola nad Grónskem je „absolutní nutnost”. Dánsku, pod které největší ostrov na světě autonomně „spadá”, Trump ekonomicky pohrozil.
Je to důležité téma s celosvětovým přesahem, takže jsem si řekl, že geopolitický význam Grónska proberu s někým, kdo tamní reálie zná a pokud možno tam i žil.
Mám radost, že si na rozhovor pro náš Newsletter udělal čas top český expert na Grónsko a politický geograf z Ostravské univerzity Adam Kočí, který před pár lety studoval na grónské vysoké škole v hlavním městě Nuuk.
Donald Trump mluví o možnosti získat kontrolu nad Grónskem, které je autonomním územím Dánska. Jak Trumpova slova vnímáte?
Vzhledem k tom, že Trump o koupi Grónska hovořil už během svého prvního prezidentství, konkrétně v roce 2019, nejedná se v jeho podání o aktuální výmysl. Na druhou stranu je však známý svou strategií odvádění pozornosti, přičemž se snaží odvracet zraky médií a veřejnosti. V době, kdy celý svět řeší, zda bude Trumpovou zahraničně-politickou prioritou Ukrajina, Blízký východ či Tchaj-wan, tento krok působí poněkud překvapivě.
Co by Trump sledoval koupí Grónska?
Koupí Grónska by mohl skrytě vyvažovat velmocenské zájmy jeho konkurentů, Ruska a Číny. Arktida je pro Rusko součástí národní identity, generuje z ní více jak 20 % svého HDP, patří mu polovina arktického území a nachází se zde více než polovina obyvatel žijících za severním polárním kruhem. Putin pár let nazpět prohlásil, že se Rusko bude rozšiřovat Arktidou, přičemž měl patrně na mysli zejména oblasti kontinentálních šelfů v Severním ledovém oceánu.
Donald Trump by v tomto Putina dokonale zaskočil, když by to byl on, kdo svůj stát rozšiřuje Arktidou. Americké Grónsko by pak pro Rusko nepochybně znamenalo ohrožení, neboť by se v oblasti severního pólu otevřela další rusko-americká hranice.
Čína se na druhou stranu samozvaně postavila do role „blízkého arktického státu“ a v Arktidě hledá zejména obchodní trasy pro své produkty a nerostné suroviny. Dlouhodobě mají zájem o těžbu prvků vzácných zemin v Grónsku. Trump by tak významně narušil arktické strategie jeho největších konkurentů. Sám ale toto nezmiňuje a hovoří zejména o americké národní bezpečnosti, když přijde na koupi Grónska.
Kde se bere nápad v 21. století nápad na koupi území?
Donald Trump zde navazuje na srpen 2019, kdy svou nabídkou vzbudil v Dánsku i Grónsku vlnu pobouření. Tehdejší i současná dánská premiérka Mette Frederiksen reagovala odmítavě a Trump následně zrušil i svou plánovanou státnickou návštěvu Dánska.
Gróňany samotné pak nepopudil Trumpův zájem, ale spíše skutečnost, že použil slovo „buy“ ve vztahu k jejich zemi, a tedy i ke grónským Inuitům jako jejím obyvatelům. Zda se nápad na koupi Grónska zrodil v hlavě některého z jeho poradců či u něj samotného, nevíme. Možná však mají v oblibě knihy o americké historii.
Ví se, kdy poprvé se o nákupu Grónska začalo mluvit?
Snaha o americkou koupi Grónska se datuje již do roku 1867, kdy Američané od Ruska koupili Aljašku. Soudobý tisk přirovnával 49. americký stát k „bezcenné hoře ledu“ (ještě před objevem místních zásob zlata a ropy), pro koupi Grónska tak již nebyla politická vůle. Znovu v roce 1910 chtěli Američané vyměnit Grónsko za tehdy ještě své filipínské ostrovy (Filipíny jsou nezávisle na USA od roku 1946) – Palawan a Mindanao.
Má Dánsko nějakou historickou zkušenost s prodejem svých území?
V roce 1917 Dánové Američanům opravdu své území prodali, jednalo se o karibské souostroví Dánská Západní Indie (Danish West Indies). Následně jej USA přejmenovaly na dnes známé Americké Panenské ostrovy (U.S. Virgin Islands). Historický precedens k nákupu dánského území Američany zde tedy existuje. Zatím poslední „předtrumpovská“ úvaha o koupi Grónska se v USA zrodila po konci druhé světové války, během které americká armáda Grónsko chránila („mírová okupace“) před nacistickým Německem. K nákupu nedošlo, v roce 1951 však Američané s Dány ohledně Grónska podepsali obranou dohodu.
Tehdy došlo k vybudování americké vojenské základny?
Ano, na základě zmiňované obranné dohody vybudovali Američané v Grónsku (1951–1953) svou zatím jedinou vojenskou základu za polárním kruhem – Pituffik Space Base (dříve známa jako Thule Air Base, dnes domorodý název Pituffik) a započali se stavbou radarů včasného varování (Distant Early Warning Line) před možným sovětským útokem na Severní Ameriku. Trumpovi nabídky se tak těm předchozím poněkud vymykají, jelikož nevychází z nějaké hmatatelné politické reality.
Ta se však za poslední pět let zásadně změnila, zejména v důsledku ruské invaze na Ukrajinu, a současné úvahy o koupi Grónska mají přeci jen větší oporu v realitě než nabídka z roku 2019, která působila jako „výkřik do tmy“. Myslím si však, že kdyby ve Washingtonu seděl jakýkoliv jiný prezident či prezidentka, o Grónsku bychom pravděpodobně neslyšeli. Nejedná se tedy dle mého o dlouhodobý strategický záměr Američanů. I když Trump jej z něj však může udělat…
V čem tkví opakovaný zájem Trumpa o kontrolu nad Grónskem?
Trump hovoří o tom, že Grónsko je stěžejní pro americkou národní bezpečnost. Můžeme to chápat strategicky i ekonomicky.
Grónsko za studené války fungovalo jako štít před případným sovětským útokem na Severní Ameriku v čele s USA. Zároveň šlo o základnu k případné americkému útoku na sovětská města a vojenské komplexy. V grónském vnitrozemí (kousek od základy Pituffik) započali Američané v 60. letech s projektem na pomezí science-fiction. Tzv. Camp Century měl být všestranně vybaveným městem pod ledem. Oficiálně sloužil k testování možností podzemního inženýrství, ale byl pouhou zástěrkou projektu „ledový červ“ (Ice Worm), jehož cílem bylo uchování jaderných zbraní, přičemž vlastnosti ledu měly jejich detekci nepřítelem ztížit. Kvůli pohybu ledovcového příkrovu byl projekt opouštěn, znečistění v místě je však dodnes připomínkou americké působnosti.
Katastrofou mohla skončit také havárie amerického bombardéru B-52 poblíž letecké základny Pituffik v roce 1968. V době nehody se na palubě naházely čtyři vodíkové bomby, žádná z nich ovšem nedetonovala. Dánská politika přitom dlouhodobě zakazovala přítomnost jaderných zbraní na vlastním území, ale o tom, že se vozí do Grónska neměli Dánové pravděpodobně ani ponětí. Okolnosti se dostaly na světlo světa v 90. letech během aféry Thulegate. Dodnes je tato událost neuralgickým bodem zejména dánsko-grónských vztahů, jelikož Gróňané ji vnímají jako zradu, o které nedostali prostor rozhodovat.
Z hlavním ekonomických zájmů USA se pak nejčastěji skloňují prvky vzácných zemin, které se v Grónsku hojně vyskytují a nabývají na významu zvláště v době zelené tranzice. Roli mohou hrát také nové námořní trasy skrze tající Arktidu (tzv. severozápadní a severovýchodní cesta), přičemž se v Grónsku někdy uvažuje o vybudování významných přístavů. V neposlední řadě jsou se zde nachází zásoby ryb, které dnes představují 97 % grónského exportu. O rybolov se ale Američanům asi příliš nejedná…
Jaký je geopolitický význam Grónska? Jak významný faktor představují vojenské základny?
Grónsko je největší ostrovem světa, jeho význam tedy plyne už z velikosti jeho území. Na ploše 30krát větší než Česko žije asi 56 000 obyvatel (jako v Opavě). Od druhé světové války představuje Grónsko důležitý tranzitní bod ze Severním Ameriky do Evropy. Také dnes si komerční letadla zkracují cestu mezi kontinenty přes jeho území. Sehrálo také důležitou úlohu při sběru meteorologických dat a těžil se zde kryolit potřebný ke konstrukci bojových letadel. Dnes se v Grónsku těží pouze anortozit (stavební materiál) a rubín se safírem, a na odkrytí významnějšího zdroje se stále čeká.
Již od dob studené války slouží Arktida zejména jako region jaderného odstrašení. Nejkratší vzdálenost mezi Moskvou a Washingtonem totiž vede právě přes vršek naší planety. V blízkosti Grónska se pak nachází strategický významná GUIK gap, tedy pás oceánských vod mezi břehy Grónska, Islandu a Velké Británie, v niž patrolují jaderné ponorky USA i Ruska. Jelikož Grónsko svou vlastí armádu nemá, jeho bezpečnost zajišťuje dánská armáda ve spolupráci s Američany. V případě jakéhokoliv konfliktu se Gróňané bez Američanů neobejdou. Určitým hendikepem může být skutečnost, že se jediná základna v celé Grónsku nachází asi 1500 km od hlavního města Nuuku, kde žije více jak třetina obyvatel země.
Co jsou klíčová naleziště nerostných surovin? Jaké zásoby ropy a plynu tu jsou? Jaké vzácné kovy se zde nacházejí?
V Grónsku se nachází snad všechny významněji nerostné suroviny a s táním ledovcového štítu jsou jejich zásoby dostupnější. Nejvíce se hovoří o prvcích vzácných zemin, které dokonce rozhodly poslední grónské parlamentní volby v roce 2021. Volby vyhrála strana Inuitské společenství (Inuit Ataqatigiit), která se stavěla proti těžbě vzácných zemin v Kvanefjeldu na jihu Grónska.
Výsledek voleb lze chápat i tak, že Gróňané nechtějí obětovat ekonomickou prosperitu, a tedy i lepší vyhlídky na nezávislost, za své životní prostředí. Těžba prvků vzácných zemin je totiž pro přírodu devastující. Určitou roli možná sehrál i fakt, že společnost Energy Transtion Minerals, která důl vlastní, je sice australská, její hlavní akcionář však pochází z Činy.
Stejně tak zatím není možno v Grónsku těžit ropu ani zemní plyn (zatím pouze průzkumné vrty), i když se odhaduje, že zásoby jsou zejména v kontinentálních šelfech, značné. Těžba v arktických podmínkách je stále ekonomický nákladná a skýtá značná ekologická rizika. Vzpomeňme na havárii tankeru Exxon Valdez při pobřeží Aljašky v roce 1989.
Jak celou věc vnímají Gróňané? Umíte si představit, že by souhlasili s tím, že by spadali pod USA?
Během mého pobytu v Grónsku v roce 2020 se konaly americké volby, které byly v Grónsku velmi sledované. Američané jsou Gróňany obecně vnímání jako silný partner. V Grónsku mají svůj konzulát a Gróňané ve Washingtonu své zahraniční zastupitelství. Patrné jsou však také určité historické křivdy, jak jsem zmiňoval výše. Kolem grónského pobřeží mají být dodnes stovky znečistěných míst z dob studené války a Američané se k zodpovědnosti za toto znečištění nehlásí.
Gróňané jsou obecně pyšní, že od roku 2004 jsou i oni jako jedna ze stran součástí obranné dohody, která byla mezi USA a Dánskem sepsána v době, kdy bylo Grónsko dánskou kolonií (do 1953). Myslím si, že Gróňané si obecně nepřejí stát se 51. americkým státem, alespoň tak soudím z mých rozhovorů, které jsem vedl v Nuuku s místními politiky.
Na druhou stranu je některým Gróňanům asi jedno, zda je finančně podporuje USA či Dánsko, které mnozí vnímají jako odvěkého kolonizátora. Za posledních čtyřicet let udělali Gróňané v rámci svých institucí neskutečné pokroky. Teprve od roku 1979 mají svůj parlament a vládu. Na svou mladou demokracii jsou velmi pyšní a demokratickým procesem dokáží zacházet mnohdy vyspěleji než některé evropské země.
Toto by jim musely USA zachovat, stejně jako jejich posvátnou inuitskou kulturu. Gróňané si také občas stěžují, že se Dánové věnují svým vlastním záležitostem a grónské problémy přehlížejí. Vzhledem k velikosti agendy a celosvětové působnosti USA, by si v tomto duchu příliš nepomohli, spíše naopak.
Jaký vztah mají Gróňané k Rusku, respektive Číně? Projevují tyto mocnosti silný zájem o kontrolu nad Grónskem? Proč by se jim Grónsko hodilo?
Je zajímavé a potvrzuje to i literatura, že nějaký silný narativ o Rusku v grónské společnosti chybí. Z nedávného a historicky prvního šetření postojů Gróňanů vůči světu však vyšlo najevo, že je Rusko z diskutovaných zemí nejméně populárním státem.
O něco lepší jsou vztahy Gróňanů s Číňany. Vysvětluje se to i rasovou příbuzností, jelikož předci Inuitů přišli z Asie – patří mezi mongoloidní rasu. Čína je v současné době největším trhem pro grónské produkty rybolovu, jelikož prý jsou ochotní náležitě zaplatit za jejich vysokou kvalitu. V roce 2021 otevřeli Gróňané své zastupitelství v Pekingu, což dokládá prohlubování vztahů. Čína už přišla i s nabídkami na stavbu grónských letišť či přístavů či nabídkou investic do těžby.
Dánové však případné čínské investice v Grónsko nevidí rádi. Pojímají je za otázku národní bezpečnosti, které nejsou v pravomoci Gróňanů. Jistou roli zde hraje i fakt, že Dánové chtějí být ohledně Grónska zadobře s USA, kterým se čínský vliv v geograficky blízkém Grónsku samozřejmě nelíbí. Jak však vidíme v posledních dnech, dobré vztahy USA s Dánskem zde nemusí být navždy, i když čekám spíše deeskalaci celé situace. Američané v posledních letech také stále častěji hovořili o amerických investicích v Grónsku a nediskutovali tak pouze otázku své základny. V souvislosti s Čínou jsem ještě zaznamenal obavu z dovozu vlastní pracovní síly, která by mohla už při pár tisících Číňanů zásadně změnit etnickou skladbu obyvatelstva grónských měst.
Jaké je tamní veřejné mínění vůči nezávislosti? Co je vlastně grónský sen? Jak důležité je to téma ve volbách pro politiky?
Spektrum politických stran v Grónsku je úplně jiné než v Dánsku. Pokud se svou politickou stranou chcete uspět, myšlenka suverénního grónského státu by ve vašem volební programu neměla chybět. Nezávislost se zde skloňuje často a někteří politici, s kterými jsem mluvil, jsou přesvědčeni, že se nezávislého státu dočkají ještě za svého života, např. bývalá grónská premiérka Alequa Hammond. Je zde tedy poměrně silná politická vůle.
Problematičtější už je to v otázce lidského kapitálu a ekonomických zdrojů. Neexistuje také přesný plán, co by se po vyhlášení nezávislosti dělo. Zaznamenal jsem, že jej chtějí přichystat, aby nedopadli podobně jako Britové po Brexitu, který je zaskočil nepřipravené. V současné době mají např. komisi pro sepsání první grónské ústavy. S její členkou jsem mluvil, na práci komise se však váže mlčenlivost. Nezávislost tedy berou opravdu vážně. Běžné obyvatelé však často trápí méně vznosné problémy. Situace se zde příliš neliší oproti zbytu světa a řeší se zejména nedostatek pracovních příležitostí či dostupnost lékařské péče a kvalitního vzdělání.
Dokázalo by Grónsko (ekonomicky, politicky) fungovat jako samostatný stát? Jak důležité je pro fungování Grónska Dánsko?
Je třeba si uvědomit, že pokud by Dánsko přišlo o Grónsko, ztratilo by 97 % svého území. Asi podobně, jako kdyby Česku zůstal pouze Liberecký kraj. Zásadně by se také snížilo dánské postavení v NATO a Dánsko by již více nebylo arktickým státem. Této možnosti si přitom velmi považují, jelikož mohou prostřednictvím Arktické rady zasahovat do dění v regionu.
Myslím si, že i pokud Grónsko vyhlásí nezávislost, bude muset zůstat v úzkém kontaktu s Dánskem, případně s USA. Fungováním politických institucí jsou na nezávislost připraveni poměrně dobře a jejich představitelé již dnes běžně jednají s nejvýznamnějšími světovými státníky. Problémem je, že řadu zaměstnanců státní správy tvoří etničtí Dánové (Inuité představují 80 % obyvatel Grónska) a je zde nedostatek kvalifikované místní pracovní síly. Někdy se hovoří o danifikaci státní správy.
Sám jste v Grónsku studoval. Jak kvalitní je tam vzdělávací systém?
V hlavním městě funguje moderní University of Greenland, kterou by jim mohli závidět i naši studenti. Mnoho mladých Gróňanů přesto volí odchod za studii do Dánska, kde pak často zůstávají a zakládají rodiny. Brain drain je zde patrný. Největší problém na cestě k nezávislosti je pak ekonomika, přičemž 2/3 grónského rozpočtu jsou financovány dánskou vládou. Bez dánské podpory by grónská ekonomika prakticky neexistovala. Problematické je jednostranné zaměření ekonomiky na export rybolovných produktů. Nejslibnějším klíčem k diverzifikaci se jeví diskutovaná těžba nerostných suroviny. Investice plynou také do rozvoje turismu a vědecko-výzkumných kapacit.
Politický geograf Mgr. Adam Kočí, Ph.D. se v rámci svého výzkumu zabývá geopolitikou Arktidy a obecně politickou situaci v Arktidě v souvislosti s postupující klimatickou změnou. V roce 2020 absolvoval stáž (Erasmus+) na jediné grónské univerzitě University of Greenland v Nuuku. Věnoval se zde mj. své disertační práci pojednávající o zahraničních vztazích Grónska, kterou v roce 2023 obhájil.
Co si k tématu dále přečíst?
Adam Kočí doporučuje sledovat web Arctic Today, který se kontinuálně věnujete situaci v celém regionu Arktidy.
Jako další zajímavé články k tématu uvedl:
https://www.reuters.com/world/why-does-trump-want-greenland-could-he-get-it-2025-01-08/
https://www.bbc.com/news/articles/cwy3y8l8nwlo
Mějte se dobře, ahoj Ondřej